Kapitola 4. (Mezikapitola)

9. března 2013 v 19:22 | Gabriel
Svět stínů byl tmavý a bezútěšný, jako by někdo vysál všechny barvy ze světa. Nejdřív jsem se toho bál, ale časem jsem zjistil, že je to mojí součástí a já umím něco, co ostatní ne. Prostě jsem skočil do stínů a někde jinde z nich vyskočil. Jak jednoduché.


Díky tomu, že jsem dokázal tak snadno zmizet, jsem se dostal do pouličního gangu a kromě kradení jsem začal i prodávat drogy. Využíval jsem svých schopností, takže mě nikdy nikdo nechytil. Lhal bych, kdybych tvrdil, že to, co jsem prodával, jsem nevyzkoušel, ale zjistil jsem, že po nich nedokážu stíny ovládat tak, jako předtím.
A pořád mi bylo jenom deset. Vídal jsem na ulicích děti turistů a záviděl jim. Na mě se matka nikdy ani neusmála, nazývala mě spratkem, hlavně když jsem jí donesl málo peněz, nadávala mi a ponižovala mě.
Pak se to jednoho dne změnilo. Matka byla doma, vypadala, že je střízlivá, ale má pořádný absťák. Jo, nejspíš došly prachy. Jenže máma tam nebyla sama. S ní tam byli dva chlápci, které jsem nikdy v životě neviděl. Vypadali jako policajti, měli takové tvrdé nepřístupné výrazy.
"Chceš jít s námi?" zeptal se jeden z nich.
"Co z toho budu mít?" opáčil jsem s drzostí jedenáctiletého chlapce, který toho zažil tolik, že se nikdo nemohl divit.
"Jsme Síly temnot a ty patříš k nám. Dostaneš všechno, po čem toužíš, moc, slávu a bohatství."
"Gabrieli, nechoď, já tě potřebuju," žadonila matka zoufale a objala mě kolem ramen.
Jeden z mužů mávl rukou a na stole se objevil černý kufřík. Matka vyjekla, když otevřeli kufřík a vysypali na podlahu víc peněz, než jsem kdy viděl za celý svůj předchozí život. A to jsem toho ukradl opravdu hodně.
"Tohle za chlapce."
Matka mě odstrčila a vrhla se na kolena, aby bankovky posbírala. Já jsem pro ni přestal existovat a tím pádem bylo rozhodnuto o mé budoucnosti, aniž by se mě někdo ptal na názor. Nevím, jak bych se rozhodl, kdybych měl možnost.
Jeden z mužů mě chytnul, abych jim neutekl, ten druhý nějakým kouzlem zapálil peníze a matka se je zběsile snažila uhasit holýma rukama.
Myslel jsem, že ať jsou Síly temnot cokoliv, bude to lepší než život s mojí matkou. Teď vím, že jsem se mýlil, ale bude trvat ještě dlouho, než mi to dojde.
První dny mezi Strážci temnot, jak si říkali, nedokážu popsat. Nutili mě schovávat se do stínů a zase z nich vyskakovat od rána do večera, dokud jsem vyčerpáním nezůstal ležet na zemi, protože se snažili zjistit potenciál mých schopností. Pak mě jeden z těch chlápků, co na ně dohlíželi, přehodil přes rameno a zavřel ve sklepení do zamřížované kobky. I tak to byl luxus. Měl jsem deku, teplé jídlo dvakrát denně a mříže byly otevřené, takže jsem mohl kdykoliv odejít. Nebo jsem si to alespoň myslel.
Zjistil jsem, že existuje magický svět, který jsem si až doteď nedokázal představit. Nebylo to ideální, ale pokud jsem měl co jíst, aniž bych musel krást, nemrznul jsem, křičelo se tu minimálně a v noci mě nebudila matka a její společníci, které si vodila domů.
Takže když se to vezme kolem a kolem, pro kluka jako já to tady byl ráj. Dostal se meče a učili mě bojovat. Běhal jsem na cvičišti a trénoval. Neměl jsem na práci nic jiného, takže jsem se brzy vypracoval na jednoho z nejlepších bojovníků. A mezitím vším jsem ještě objevil svoji druhou schopnost. Elektřinu.
A pak jejich šéf dospěl k názoru, že je čas na mojí první misi. A tehdy se mi to tady přestalo líbit. Úkol zněl: jít a zabíjet.

<<< Předchozí | Výběr kapitol | Následující >>>
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama