Kapitola 2.

21. srpna 2012 v 15:35 | Gabriel

"Měli bychom se vrátit do paláce, za chvíli se má sejít Rada světla, třeba dnes překvapí a přijdou včas," pronesl Dewayne po chvíli, kdy s Michaelem mlčky procházeli zahradou.

"Tomu sám nevěříš," ušklíbl se lord a následoval nesmrtelného.

"Ne, nevěřím."

Nemýlili se. Ve velkém kruhovém sále postávala jen jedna jediná osamocená postava v dlouhých bílých splývavých šatech a koukala z okna. Jakmile zaregistrovala přítomnost obou mužů, otočila se a usmála.

"Lady Briello." Dewayne se poklonil, uchopil ji za dlaň a naznačil letmý polibek na hřbet její ruky.

"Lorde Dewayne, ráda vás vidím." Odhrnula si z obličeje pramen blonďatých vlasů a nepřestávala se usmívat.

"Potěšení je na mé straně," odpověděl podle naučené etikety. "Prosím, posaďte se." Odsunul jí křeslo u kulatého stolu.

Michael se jen lehce poklonil a kývnul jí na pozdrav, když procházela kolem něj. Jakmile k nim lady seděla zády, spiklenecky mrknul na Dewayna a kývnul hlavou směrem k ní.

Dewayne zvedl ruku zaťatou v pěst do vzduchu a pohrozil mu.

Lord se jen nevinně usmál a sedl si ke stolu.

"Smím se zeptat, lorde, kde je Matthias? Dlouho jsem chlapce neviděla. Jak se mu daří?"

"Hraje si s Javierem. Roste jako z vody."

"To jsem ráda. Pozdravujte ho ode mne."

"Jistě," přikývl Dewayne.

Michael se spokojeně rozvaloval v křesle, culil se a prsty naznačoval srdíčko.

Dewayne si v ruce vyčaroval sněhovou kouli a hodil ji po něm.

Lady Briella se vyděšeně napřímila.

"Lorde…"

"Jen taková hra, lady," vykouzlil Dewayne na tváři nevinný úsměv. "To aby Michaelovi nechybělo chladné severské počasí."

Michael ze sebe setřepával sníh, který teď v létě rychle tál, a nepřestával se tvářit pobaveně, čímž Dewayna vytáčel k nepříčetnosti. Ale byl jediný, kdo si něco takového k nesmrtelnému dovolil a ještě mu to prošlo.

Brzy dorazila i lady Aracely. Okázale vstoupila do místnosti za klapotu vysokých podpatků. Přivítala se s Dewaynem a usadila vedle Brielly. Nesmrtelný vrhnul varovný pohled na Michaela, který už se zase chystal k dohazování ženských, a ten se raději jen usmál a nic neříkal.

"Dáte si víno, lady?" Dewayne ani nečekal na odpověď a mávnutím ruky přičaroval láhev a broušené skleničky. Otevřel víno, a zatímco ho rozléval do pohárů, sledoval koutkem oka, co dělá Michael.

Ještě než stihli víno ochutnat, dorazil lord Rowan. Přemístil se do místnosti, omluvil své zpoždění a posadil se ke stolu.

"Takže už jsme všichni." Dewayne mu podal sklenici a posadil se na místo, které zázračně zbylo mezi Michaelem a lady Briellou. "Děkuji, že jste dnes všichni přišli, můžeme začít." Pohledem vybídl Michaela, aby ostatní seznámil se situací na severu.

Zatímco lord vykládal, sledoval Dewayne Radu světla, čtyři Strážce z nejmocnějších rodin jejich světa, kteří mu pomáhali udržovat pořádek už stovky let, protože je obdařil dlouhověkostí. Minulou Radu mu Lucian postupně vyvraždil před čtyřmi sty lety a Strážce světla tím pádem velmi oslabil.

Z přemýšlení Dewayna vytrhla lady Briella, která se rozpovídala o situaci v Austrálii a popisovala nepokoje v Sydney. Nesmrtelný si ji se zájmem prohlížel. Celou dobu si však dával zatraceně velký pozor na to, na co myslí, protože lady byla telepatka.

Lady Aracely a lord Rowan též povykládali o mimořádných událostech a střetech světla a temnoty na územích, po kterých v předchozích několika měsících putovali.

Když skončili a Dewayne rozdal úkoly a pokyny na dalších několik týdnů dopředu, všiml si nesmrtelný, že Michael a lady Briella na sebe upřeně koukají. Telepati, ušklíbl se v duchu a přál si vědět, o čem se baví. Musel však vyprovodit lady Aracely na cestu zpátky do jejího sídla a lorda Rowana, který se nechtěl zdržovat a plánoval se ihned vydat do Afriky.

"Nabídl jsem lady Brielle, že dovedu Matthiase, určitě ji rád uvidí," oznamoval Michael, jakmile dva členové Rady odešli, a napjatě stál, jakoby čekal, že ho za tohle Dewayne prohodí oknem. Minimálně.

Nestalo se tak. Nesmrtelný jen pokrčil rameny, přistoupil ke stolu a usrkl vína.

"Dobře, jdu pro něj."

"Doufám, že vám to nevadí, pane," špitla lady nesměle.

"Ne, jistěže ne," ucukl pohledem a doufal, že Michael schválně nebude zdržovat a přijde brzy. "Venku je krásně, že?" zamumlal, aby řeč nestála.

"Ano, nádherně…" usmála se Briella.

Znovu se ponořili do chvíle trapného ticha, kdy ani jeden nevěděl, co říct. Naštěstí je zachránil Michael s Matthiasem, který do místnosti vtrhl jako tornádo s širokým úsměvem na tváři, nadšený z toho, že si s ním budě někdo hrát. Chlapec lady nadšeně ukazoval hračky, které měl schované pod otcovým trůnem.

"Budeme pořádat ples, přijdete, lady Briello?" začal Michael.

Překvapený Dewayne se na něj podíval a nechápavě vytřeštil oči.

"Ehm, ráda. Kdy?"

"Pošleme vám pozvánku."

Jakmile se lady sklonila zpátky chlapci, naznačil Dewayne, že Michaelovi zakroutí krkem. Ten jen nezaujatě pokrčil rameny a uculil se.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama